Tento umělecký směr je také často označován jako poslední jednotný celoevropský. A jeho doba přišla v 17. – 18. století. Jeho smyslem bylo navázání na období křesťanské renesance, ale rozhodně nezůstalo jen u křesťanství. I když se v tomto prostředí nacházejí nejčastěji a v nejlépe zachovaných proporcích.

Baroko zasáhlo celou Evropu a všechny možné oblasti tak silně, že spousta barokních památek a výtvorů ovlivňuje svět ještě nyní. Z malířství mohu vyjmenovat mistry Paul Rubens a Rembrandt, ze sochařství českého zřejmě nejvýznamnějšího tvůrce té doby, Brauna, a celou plejádu světoznámých umělců završuje barokní hudební tvorba se svým největším představitelem, Johannem Sebastianem Bachem.

Ale vrátíme-li se ke křesťanskému baroku a místech, kde je tento umělecký styl k vidění nejčastěji, nemůžeme si nevšimnout základního barokního prvku, bohatství a přeplácanosti. Baroko má za úkol šokovat svou rozmanitostí a množstvím. Typickým znakem barokní výzdoby v kostele jsou tzv. tlustí andělíčci.

Klavír patří mezi typické zástupce strunných hudebních nástrojů. Patří také mezi tzv. úderné nástroje, protože zde jsou jednotlivé tóny generovány rozechvěním strun údery kladívek.

Pro jeho historii nemusíme ani nikam hluboko “zaplouvat”, jeho mechanismus už je dobře známý v období 17 století, cemballo. Klavír, jak ho známe dnes, získal svou takřka finální podobu na konci 18. století, hrál na něj už Ludvig van Beethoven.

Rozsah klavíru se často různí, ale obsahuje přibližně 7 oktáv. Ty jsou skryty pod 52 klávesami. Délku a barvu tónů je navíc ještě možné upravit pedály.

Klavír, na rozdíl od jiných strunných a dechových nástrojů, obsahuje již přednastavené a předladěné tóny, které je potřeba jen jednou za čas doladit.

V současné době však dochází k postupné elektronizaci i některých hudebních nástrojů, a klavír není výjimkou. Už nyní je možné setkat se elektronickými klavíry, které mají takřka identický zvuk, a oproti takovému “křídlu” jsou na zlomek ceny.

Humanismu je směr, jehož význam a smysl je uveden už v jeho názvu. Jestli anglické slovo “human” znamená v překladu “člověk”, tak humanismus je myšlenkový a umělecký proud o člověku.

Objevil se už ve 12. století a existoval jako směr úzce spjatý s renesancí. Projevoval se především jako myšlenkový proud, který podporoval člověka v získávání a prohlubování znalostí, moudrosti. Podporoval emancipaci člověka.

Co se týče architektonického a budovatelského umění, od renesance se příliš nelišil. Díky lidské emancipaci dostávali sochy a vyobrazování andělů lidskou tvář. Častokrát se se objevoval úsměv.

Humanismu relativně aktivně existuje neustále, až do současné doby. Tomuto směru můžeme přičíst veškeré boje, a následné úspěchy, za podporování lidské suverenity, ochranu lidských práv a svobod, individualismus, a demokracii.